Estetika prostoru & Prostor estetiky

21/02/17 - 16/05/17
Cyklus přednášek
Galerie Jaroslava Fragnera
Estetika prostoru & Prostor estetiky

 

trailer / cyklus přednášek z estetiky


V čem spočívá interakce člověka s jeho okolím, prostorem budovaným především pro uspokojení jeho potřeb? Estetický náhled na problematiku architektury umožní zamyslet se právě nad vztahem mezi člověkem a prostorem, který obývá. Tradičním úkolem architektury je naplňovat především praktické cíle, poskytovat ochranu a zázemí pro různé lidské činnosti a jednání, zároveň má ale funkci reprezentativní, duchovní či dekorativní. V dnešní době je estetika architektury spíše opomíjena, obě oblasti si ale mají mnoho co nabídnout: konkrétní sociální rozměr architektury a naopak abstraktnější hledisko estetiky.

6.6.  Vlastimil Zuska: Život tvarů v architektuře  PŘESUNUTO NA PODZIM 2017

Vývoj v architektuře neurčují pouze vnější okolnosti, jako jsou společenské změny, historické události či aktuální poptávka. Existuje i imanentní, vnitřní vývoj, vlastní „život tvarů“. V návaznosti na dílo francouzského teoretika a historika umění Henriho Focillona Život tvarů (Vie des formes), se přednáška zaměří na odlišení procesuálního a událostního charakteru architektury. Focillonovo pozoruhodné dílo zůstává aktuální a nosné i pro dnešní uvažování o umění, architekturu nevyjímaje, ač vzniklo v roce 1934. Spojení života jako principu proměnlivosti a pohybu s pojmem tvaru či formy jako označení čehosi stabilního naznačuje Focillonovo dynamické pojetí dějin umění – obzvláště zajímavé právě pro architekturu, která je ze všech uměleckých druhů nejvíce svázána s hmotou či materiálem.

Profesor Vlastimil Zuska se od počátku odborné dráhy  zaměřuje na filosofickou estetiku, zejména fenomenologickou (Ingarden, Husserl, Scheler), a na estetiku výtvarného umění a filmu. Postupně se věnoval tématům temporality estetického prožitku a časové dimenze ontologie uměleckého díla. Vedle fenomenologie měl na něho vliv Whitehead, Bergson, Lévinas a Deleuze, sémiotika a (post)strukura­lismus. Jeho samostatné práce se týkají sebereflexivity, inherentní intersubjektivity ega, estetické distance a temporality estetického znaku. Původní přínos spočívá v aplikaci konceptu možný svět na výtvarné umělecké dílo, ve fenomenologické analýze obrazu jako časového objektu a oscilace mentální přítomnosti v procesu recepce estetického objektu. Podal nové pojetí mimésis a estetického postoje jako sebereflektujících aktů vědomí. V současnosti pracuje na problému fikce a konceptu estetické distance v literatuře, výtvarném umění a filmu.

 

 

 

Program přednášek: 

21. 2. / 19h  Mgr. Eliška Koryntová: Fenomenologie prostoru v díle českých historiků umění


21. 3. / 19h  PhDr. Miloš Ševčík, Ph.D. : Afektivní, smyslové a personální předpoklady hmotné architektury v úvahách Jana Patočky

záznam přednášky zde


18. 4. / 19h  PhDr. Ondřej Dadejík, Ph.D. : Centrum a periferie. O estetické zkušenosti obyčejného prostředí

 

16. 5. / 19h  Mgr. Denis Ciporanov, Ph.D. : Význam v architektuře

 

6. 6.  / 19h  Prof. PhDr. Vlastimil Zuska, CSc.: Život tvarů v architektuře

 

 

přednášky jsou zdarma, bez rezervace

 


 

koncepce cyklu přednášek/ Dan Merta, Katharsis

produkce/ Ondřej Pokoj

 


16. 5. / 19h  Mgr. Denis Ciporanov, Ph.D. : Význam v architektuře

Architektonická díla tu pouze nejsou. Vždy něco znamenají, a třebaže jsou pevně a nerozlučně svázána s praktickými potřebami člověka, náleží dílem své podstaty k řádu symbolické a estetické praxe. To architekturu otevírá filozofické reflexi, která jí od počátků systematické kategorizace lidských činností přiznává místo mezi uměními. Tak tomu je prakticky bez výjimky až do 20. století, kdy se v reakci na „ztrátu řeči“ architektury a její vynětí z rodiny tradičních umění v rámci modernistického funkcionálního obratu extenzivně rozvíjí (v jeho druhé polovině) sémiotika architektonického jazyka. Ačkoli se v souvislosti s významem v architektuře (ironie, citace, oxymóron, protimluv…) této metafory často užívá, úzká analogie řeči architektury s jazykem není plně případná (budova například nečiní žádná tvrzení, která by se opírala o pravidla syntaxe a měřila pravdivostní hodnotou). Ukazuje se proto jako aktuální problém, jakým specifickým způsobem budovy znamenají. Takto goodmanovsky položená otázka představuje východisko přednášky, přičemž její tematickou osou bude mapování některých pozoruhodných výsledků z oblasti zkoumání specifika architektonické řeči. Možným vyústěním pak může být diskuze k některým současným pragmatickým a interpretačním úskalím problému semiózy v architektuře: nejde totiž pouze o to, co a jak budovy znamenají, nýbrž i o to, k čemu mlčí, co znamenat nemohou, nebo co jim sami a svévolně vkládáme do úst.

Mgr. Denis Ciporanov, Ph.D. je absolventem doktorského studia estetiky na FF UK v Praze, kde v roce 2009 obhájil disertační práci s názvem Definice pojmu umění: mezi funkcí a procedurou. Kromě zájmu vymezeného problematikou spojenou s pojmem umění v jeho širších souvislostech (historické klasifikace, definice, ontologie, logická povaha pojmu umění) se zabývá též vybranými tématy mimouměleckého estetična (především teorií architektury a designu). Od roku 2005 působil na Fakultě Architektury ČVUT v Praze, na Ústavu estetiky FF JU a od r. 2010 také na Vyšší odborné škole sociálně právní v Praze.


18. 4. PhDr. Ondřej Dadejík, Ph.D. : Centrum a periferie. O estetické zkušenosti obyčejného prostředí

Hlavním tématem přednášky bude dynamický vztah mezi centrem a periférií, a to ve dvojím smyslu: Za prvé, ve smyslu proměny vztahu mezi centrem a periférií v rámci estetické teorie. Po dlouhá desetiletí stabilní vztah mezi centrem teoretického zájmu, tj. světem umění, a jeho periférií, tj. mimouměleckými estetickými jevy, doznává v poslední době znatelné proměny. Za druhé, s touto proměnou objevuje teoretický pohled dlouho opomíjené, či zcela vytěsněné oblasti estetického zájmu: např. estetické prožitky, v nichž se nám odhaluje či připomíná významnost toho, co obvykle pokládáme za samozřejmé a všední. Tato proměna však na obou rovinách neprobíhá bez výzev k revizi tradiční pojmové výbavy estetické teorie. Ústřední otázku, kterou se bude přednáška snažit zodpovědět, lze formulovat následujícím způsobem: Jak smířit dynamické pojetí obyčejných prostředí, předpokládající takový způsob jejich „čtení“, pro který je konstitutivní „praktická, nereflektovaná obeznámenost“, s tradičním vymezením estetické percepce, hodnoty či objektu? To je totiž naopak založeno (1) na reflexi a (2) na vymezení se vůči praktickému (a teoretickému) vztahu k našemu okolí. Navržené řešení tohoto problému bude vycházet z analýzy dialektického vztahu dvou základních pohybů v rámci každé estetické zkušenosti: ponoření (immersion) a distanciace (distanciation).

PhDr. Ondřej Dadejík, Ph.D.

Ondřej Dadejík vystudoval estetiku na Katedře estetiky FF UK v Praze (Diplomová práce: Problém formalistického pojetí estetického prožitku v Kantově Kritice soudnosti. 2000). V roce 2008 obhájil na této katedře disertační práci s názvem Kritika pojmu estetické zkušenosti v druhé polovině dvacátého století: Konec umění a znovuzrození přírodní krásy. Co se týče teoretické práce orientuje se především na dějiny a současnost pojmu estetické zkušenosti, a to jak v rámci kontinentální, tak v rámci anglo-americké (zejména pragmatické) tradice. Souvisejícími oblastmi zájmu jsou pak současné reflexe povahy přírodního krásna, environmentální estetika, estetika krajiny a role emocí v rámci estetického prožitku. Od zimního semestru 2006/2007 přednáší též v Ústavu estetiky FF JU v Českých Budějovicích.


21. 3. PhDr. Miloš Ševčík, Ph.D. : Afektivní, smyslové a personální předpoklady hmotné architektury v úvahách Jana Patočky

Přednáška se bude zabývat Patočkovým pojetím vztahu prostoru jako primordiální architektury smyslových polí a jejích afektivních a personálních polarit k hmotné architektuře. Poukáže na to, že Patočkově pojetí představuje hmotná architektura, s níž je neodmyslitelně spojena dualita vnitřku a vnějšku, rozvinutí ontologických daností primordiální architektury.

PhDr. Miloš Ševčík 
Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze absolvoval studium oborů estetika a filozofie (1998 Mgr.) a později také postgraduální studium oboru estetika (2003 Ph.D., 2004 PhDr.). Od roku 1999 byl zaměstnán na Katedře estetiky FF UK jako asistent a od roku 2004 zde pracuje jako odborný asistent, od roku 2012 je vedoucím katedry estetiky FF UK. Od roku 2004 pracuje jako odborný asistent také na Katedře filozofie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Miloš Ševčík absolvoval zahraniční pobyty na Universität des Saarlandes (2000) a na Universidade de Coimbra (2001). Zabývá se estetikou 20. století a zaměřuje se převážně na francouzskou jazykovou oblast (Bergson, Lévinas).


21. 2. Mgr. Eliška Koryntová: Fenomenologie prostoru v díle českých historiků umění

Eliška Koryntová od roku 2015 studuje doktorské studium dějin umění na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde v roce 2010 získala ve stejném oboru bakalářský titul a v roce 2015 magisterský titul. V letech 2008–2010 získala praxi v ateliéru Monumenta renovamus, který se specializuje na rekonstrukce historických staveb. V letech 2010–2013 studovala obor fotografie na Vyšší odborné škole grafické, kde se nyní připravuje na absolutorium. Zajímá se o barokní a moderní architekturu a památkovou péči. Bakalářskou práci věnovala architektuře Josefa Pleskota v kontextu historické zástavby a v diplomové práci se zabývala pojetím barokního architektonického prostoru u českých historiků umění ve 20. století. V disertační práci se věnuje tématu fenomenologického pojetí architektonického prostoru s tím, že se zaměřuje blíže na české historiky umění. V poslední době se intenzivně zabývá problematikou sakrálního prostoru.

Prostor barokní architektury - fenomenologie prostoru v díle českých historiků umění

Problematika prostoru je téma obtížné a komplikované, protože zasahuje do mnoha vědních oborů. V této přednášce se autorka zaměří na téma architektonického prostoru z pozice historika umění. Východiskem pro ni bude barokní architektura, kterou se dlouhodobě zabývá. Principy tvorby barokního prostoru se pokusí vysvětlit s důrazem na specifický jazyk architektury inspirovaná metodou tzv. „myslivého vidění“ a „vidoucího myšlení“ Hanse Sedlmayra. Právě v důrazu na analýzu vnímání prostoru by přednáška mohla potencionálně oslovit širší spektrum oborů. Autorka se bude v rámci přednášky zaměřovat na specifické kvality barokního architektonického prostoru jako je například časový aspekt prostoru a s ním související pohyb diváka. Vysvětlí princip tvorby preferovaných stanovišť diváka v barokním prostoru s tím, že se blíže zaměří na světelnou režii prostoru. Na závěr se bude věnovat specifické diskuzi o barokním prostoru v českém prostředí, která se týká komplementarity hmoty a prostoru – je prostor samostatnou entitou, která předchází vznik hmoty, nebo je prostor sekundárně definován hmotou? Lze architektonický prostor omezit pouze na interiér? Kde vlastně leží hranice architektonického prostoru? Otázky vyplývající z přednášky přesahují do oblasti fenomenologie. Přednášky však nebude čistě filosofickou přednáškou, ale bude spíše zaznamenávat cestu historika umění k fenomenologii prostoru.

Fotogalerie