Věra a Vladimír Machoninovi 60´/70´, Praha

22/12/10 - 05/02/11
Výstava
Galerie Jaroslava Fragnera

Galerie Jaroslava Fragnera se vedle současné české a zahraniční architektury pravidelně věnuje také významným domácím osobnostem. Výstava Věry a Vladimíra Machoninových je motivována hned několika důvody. Architektonický pár měl od počátku sedmdesátých let omezenou jak architektonickou, tak publikační činnost, takže se o jejich dílech, jako je OD Kotva, Dům bytové kultury či lázeňský hotel Thermal paradoxně mnoho neví. 

Dalším důvodem je rovněž poměrně malé povědomí o architektuře šedesátých a sedmdesátých let obecně. Zatímco autoři z oblasti výtvarného umění, literatury, filmu, divadla a hudby z tohoto období jsou všeobecně známí, o architektuře je diskuze teprve v začátcích. Pozornost se zpravidla upíná pouze k libereckému SIALu, ostatní dění na poli architektury je stále ještě záležitostí odborníků, nikoliv široké veřejnosti. Tato výstava má být dalším krokem v poznávání vlastní, a relativně blízké historie. Zároveň dokazuje, že hromadné spojování veškeré architektury sedmdesátých let a priori s politikou nemá opodstatnění a pramení spíše z neznalosti. Navíc jde často u stavby vysoké umělecké hodnoty, velmi kvalitní a inovativní po stránce stavební i estetické.

Výstava tvorby architektonického a manželského páru Věry Machoninové (*1928) a Vladimíra Machonina (1920–1990) je zaměřena především na jejich nejvýznamnější realizace a projekty ze šedesátých a sedmdesátých let: OD Kotva, Dům bytové kultury a generel Budějovického náměstí, lázeňský hotel Thermal v Karlových Varech a budova českosloveské ambasády v Berlíně. Vystaveny jsou originály a reprodukce dobových i současných fotografií, plánů, kreseb, připravena je i projekce, soutěžní model lázeňského areálu v Karlových Varech a model Kotvy. Na výstavě se návštěvníci také seznámí s designovou tvorbou autorů. V galerii jsou vystavena křesla a židle z budovy Velvyslanectví ČR v Berlíně, Thermalu a také poslední zachovaná židle z DBK. Z DBK jsou také zapůjčeny čtyři dřevěné reliéfní panely, které byly původně součástí vnějšího obkladu kinosálu. 

Koncept výstavy je založen na zdůraznění komplexního přístupu k architektuře, od inovativního přístupu k technologiím a materiálu, přes provázanost exteriéru s interiérem a detailem až po návrhy autorského nábytku a spolupráci s výtvarníky. Česko-anglický katalog obsahuje přes 200 reprodukcí, úvodní eseje věnované tvorbě Machoninových včetně rozhovoru s Věrou Machoninovou, soupis díla a bibliografii. Publikace je také oproti výstavě rozšířena o další projekty či realizace.

 

http://www.maxidesign.cz/vystava-vera-a-vladimir-machoninovi---virtualni-prohlidka--cl-235.html

 

Pořadatel/

Galerie Jaroslava Fragnera

Spolupořadatelé/

MČ Praha 1, NG v Praze

Kurátoři/

Pavel Směták, Klára Pučerová

Spolukurátor/

Radomíra Sedláková

Grafická úprava/

Robert V. Novák

Ve spolupráci/

Uměleckoprůmyslové muzeum, Národní technické muzeum,

Muzeum umění Olomouc, Útvar rozvoje hlavního Města Prahy,

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Generální partner výstavy/

Metrostav

Partneři výstavy/

Ministerstvo kultury ČR, DBK Praha, TON,

Kordovská nebo Kordovský architekti

Partneři galerie/

Hlavní město Praha, Nadace české architektury,

CEGRA, AED, Hormen, Schüco, Steelcase

Zvláštní poděkování/

Rudolfu Jindrákovi, velvyslanci České republiky v Berlíně

Josefu Pavlovi, generálnímu řediteli hotelu Thermal v Karlových Varech

mediální partneři/

Architekt, Earch, Archiweb, Design magazín, E15, Era 21, A2,

Stavební fórum, Estate, Radio 1, Česká televize, Krátký film

 

V Ý B Ě R  Z  T V O R B Y / realizace

1964–1977 – Hotel Thermal, Karlovy Vary, (vítězný návrh ve veřejné soutěži)

1968–1978 – Vlastní dům, Praha 5

1968–1981 – Dům bytové kultury, Praha 4-Krč, Budějovické náměstí (Věra Machoninová)

1969–1976 – Dům Otomara Krejči, Praha-Bubeneč (Věra Machoninová)

1969–1975 – Obchodní dům Kotva, Praha 1-Staré Město, náměstí Republiky

1971–1978 – Budova zastupitelského úřadu ČSSR v NDR, Berlin-Mitte, Wilhelmstrasse

1974 – stanice metra Budějovická (Věra Machoninová – Břetislav Novák)

1978–1984 – Ubytovna odborového podniku Teplotechna, Praha-Nové Město, Ječná ulice (Věra Machoninová)

 

KATALOG - viz publikace na www.gjf.cz

VĚRA & VLADIMÍR MACHONINOVI 60´/70´

Publikace doprovází výstavu Věra & Vladimír Machoninovi 60´/ 70´ v Galerii Jaroslava Fragnera v Praze (22. 12. 2010 – 30. 01. 2011). Představuje zásadní realizace a projekty tohoto architektonického a manželského páru. Kromě známého OD Kotva, DBK nebo karlovarského hotelu Thermal je to méně známá budova Velvyslanectví ČR v Berlíně („vesmírná loď uprostřed pulsujícího města“ – Bild), vlastní dům nebo dům pro Otomara Krejču. Ve výběru projektů je to pak generel na Budějovické náměstí, soutěž na dostavbu Staroměstské radnice, budovu Národního shromáždění nebo hotel v Praze-Břevnově.

Úvodní texty seznamují s dílem Machoninových, s architektonickou a společenskou situací šedesátých a sedmdesátých let, a věnují se rovněž autorskému nábytku (např. ušák známý z filmového festivalu v Karlových Varech) a interiérům staveb. Jednotlivé projekty jsou představeny v medailonech, realizace navíc i množstvím dobových i současných fotografií.

 

„Manželé Machoninovi používali četné materiálové a konstrukční inovace (typické povrchové řešení a barevnost, a především staticky velmi zajímavé konstrukce, které vyplývají přímo z určeného programu staveb). Pracovali v architektonickém prostředí jako inovátoři. Byli obeznámeni s materiály z tehdejších výzkumných ústavů a byli je také schopni na své stavby aplikovat. Tak vznikl obklad z předrezavělého plechu Atmofix pro Dům bytové kultury. Materiál vyvinutý původně pro extrémní podmínky Sibiře byl použit jako fasádní prvek a přispěl tak k neobvyklému architektonickému výrazu domu.“

                                                                  Pavel Směták

„Machoninovi patří k té silné generaci, která začala svou tvorbu v době doznívajícího historismu socialistického realismu a která od druhé poloviny 50. let navazovala přerušený kontakt se světovým děním. Byla to generace architektů, která nejprve získala hluboké profesní zázemí v dokonalém osvojení tradic domácího stavitelství a v návaznosti na ně začala ve vlastní tvorbě výrazně uplatňovat výtvarně inženýrskou stránku architektury. Je pro ni příznačné hledání nového architektonického výrazu spojeného vždy s hledáním nových konstrukčních a materiálových přístupů. Generace silných inženýrů architektů.“

                                                            Radomíra Sedláková

„… nástup nové generace architektů, kteří absolvovali studia po válce a po jejich dokončení nastoupili do státních projektových ústavů, kde se museli podrobit „metodě socialistického realismu“ … startovali od této zkušenosti. O to dychtivěji reagovali na konci padesátých let na nové impulsy zvenčí, na brutalistní díla pozdního Le Corbusiera, na Niemeyera ... Aalta, na japonské metabolisty a Kenzo Tangeho, Kahna, britský Archigram a neobrutalismus Smithsonových, na skandinávský empirismus, na Lever House, vertikální stavbu s plochou podnoží, na Miese a jeho objev krásy ocelové konstrukce, na Saarinena, Rudolpha aj. O rychlém osvojování západních standardů svědčí úspěch v mezinárodní soutěži na univerzitu v Dublinu z r. 1964 (Prager, Albrecht, Kadeřábek, Machonin, Machoninová). … esteticky silně působil corbusierovský a britský brutalismus, jehož příkladem jsou budovy hotelu Thermal v Karlových Varech, Dům bytové kultury, obchodní dům Kotva (Machoninovi) nebo budova Parlamentu (Prager, Albrecht, Kadeřábek) a hotelu Intercontinental v Praze (Filsak, Bubeníček).“

                                                                    Pavel Halík

„Počátek této dekády u nás vyznačuje několik přímých citací světových děl, které lze vyložit jako vyjádření „svobodné volby vzoru“, u manželů Machoninových však nacházíme spíše jejich jednotlivé prvky či postupy, často vynalézavě a harmonicky skloubené. Jde především o kombinaci dvou, i naší tehdejší kritikou rozpoznaných stylů – plastické architektury, vycházející z tvarování betonu, a lehké, konstruktivní architektury kovových nosných struktur a plášťů. (…) Jak Věra a Vladimír Machoninovi východisko modernismu rozvíjeli, je nejlépe patrné na jejich invenční práci s prostorem, při níž se však nikdy nevzdálili ideálu otevřenosti a přehlednosti, v šedesátých letech často opouštěného ve prospěch složitějších, labyrintických či „polyvalentních“ prostorů, ... Rovněž hexagonální struktura Kotvy ... pochází ze snahy seskládat co nejefektivněji požadovanou obrovskou podlažní plochu do historické zástavby, záměrem architektů byl volný průhled podlažím skrze celou hloubku domu.“                             

                                                                   Lukáš Beran

Fotogalerie