Vnímání prostoru Ivan Koleček

12/09/14 - 12/10/14
Vnímání prostoru  Ivan Koleček

Architekturu vnímáme lidskými smysly – zrakem, sluchem, hmatem, čichem a chutí. Architektonický prostor je nedělitelným komplexem dojmů (který podněcuje jak smysly, tak paměť těla) a prožitky místa mohou u návštěvníků vyvolávat různé vzpomínky na místa, nálady, situace… Výstava Vnímání prostoru | Ivan Koleček byla otevřena v rámci III. Betlémské kulturní noci ve čtvrtek 11. září v 19:30 a zahájil ji architekt Ivan Koleček a teoretik Petr Kratochvíl. Bude otevřena každý den kromě pondělí od 11 do 19 hodin až do 12. října. Kniha, na níž Koleček navazuje konceptem výstavy, je v GJF rovněž v prodeji.

Výstava připravená architektem Ivanem Kolečkem je založena na společném prostoru smyslů, konkrétně na příkladu cisterciáckého kostela založeného ve 12. století v Bonmont, který Koleček renovoval. Návštěvníci projdou ideální cestou pěti smysly – pěti krychlemi – od zvuku otevřených dveří ve tmě až po ochutnání vody a vína. V šeru krychlí si každý návštěvník může vyzkoušet, zda je schopen rozeznat vůně charakteristické pro každé roční období nebo jestli podle hmatu pozná různé materiály.
 
 
Ivan Koleček (*1943, Ostrava) vystudoval architekturu na VUT v Brně a od roku 1969 žije ve Švýcarsku. V roce 1982 si založil vlastní architektonickou kancelář v Lausanne, je členem Společnosti švýcarských architektů (SIA) a od roku 1990 také Federace švýcarských architektů (FAS). Působí na FA VUT v Brně, kde byl v roce 2005 jmenován profesorem. Je autorem řady veřejných staveb a renovací, hlavně v Lausanne a jeho okolí, mimo jiné paláců Rumine a Montbenon, vysoké pedagogické školy, věznice v Lonay a klášterního kostela v Bonmont. Výstava na téma pěti smyslů navazuje na kapitoly publikace Vrstvy vydané v roce 2010.
 
 
„Architektura musí najít odpověď k vyváženému uspokojení všech pěti smyslů člověka. Nemůže řešit jen teoretickou a funkcionální roli architektury. Musí odpovědět na pět smyslů, které definují naší existenci. Tato role zůstává její hlavní úlohou v dnešním vývoji světa.”         Ivan Koleček
 
 
„Moderní architektura měla v sobě od svého zrodu zakódovánu víru v racionální podstatu nové éry, ve vědecký a technický pokrok, který umožňuje nejen rozvíjet zcela nové architektonické formy, ale i řešit základní problémy lidské společnosti. Někdy pak končila suchopárnou věcností nebo chladnou geometrií forem. A přestože důraz na emocionální působení architektonického díla se jako protiváha snažil prosazovat se stejnou naléhavostí jako přístup racionální, řada tendencí a tlaků i mimo oblast vlastní architektury vedla a vede k výraznému ochuzení vystavěného prostředí – k ochuzení, jež ho zbavuje právě oněch kvalit rezonujících s hlubšími vrstvami lidského vnímání světa.  Racionální kalkul v architektuře – ať již motivovaný technicistním přístupem nebo pragmatickým komerčním zájmem – totiž stěží může postihnout to, co je neměřitelné, ale přesto zásadně podmiňuje celkovou pohodu vystavěného prostředí: modulace světla odrážejícího se vždy odlišně od různých povrchů, ozvěny kroků po podlaze, vůně dřeva, hladkost a chlad mosazné kliky, to všechno jsou kvality utvářející silnou a člověka oslovující atmosféru stavby… Prostřednictvím stavby si i my uvědomujeme zázračnost světa s jeho barvami, světly a stíny, zvuky a vůněmi. Ale architektura nám k tomu musí poskytnout příležitost tím, že s těmito kvalitami vědomě pracuje, že vedle rozumného zvládnutí konstrukcí, dispozic, atd, používá elementy probouzející naše smysly jako svůj výchozí materiál. Velcí architekti moderny jako třeba Wright či Aalto takto – ať programově či intuitivně – pracovali. A také v současné architektuře sledují architekti jako například Peter Zumthor, Juhani Pallasmaa, Steven Holl a mnozí další podobné cíle svou tvorbou i teoretickými úvahami. A do stejného proudu architektonického myšlení patří i téma této výstavy koncipované architektem Ivanem Kolečkem, které se jako programové krédo promítá i do jeho vlastní tvorby a pedagogického působení.”
 
 
Petr Kratochvíl
 
 
 

Images